Vejceho demontáž skateboardingu
Vejcemu se říká Vejce už tak dlouho, že nás nenapadne mu říkat Jakub Jarolím, jak se normálně jmenuje. S Petrem Bláhou natočil part po spotech od Indonésie až po Plzeň. Pracovní název je demontáž a asi to tak i zůstane. Mluvili jsme s ním o dekonstrukci skateboardingu podle vzorce Jacquese Derridy nebo o tom, jakej je rozdíl mezi tím ožrat se ve Vagónu a v džungli na Sumbě.
Ta tvá demontáž se protáhla, Křivák si pamatuje tak dva roky zpátky, jak jsi mu o ní říkal ve štvanickým bowlu.
Myšlenku demontáže vymyslel Petr Bláha už tenkrát, ale popravdě, spíš než že by se to protáhlo, jsme ji vůbec netočili. Nakonec jsme začali až letos v lednu, aby mezi mezi první a druhou částí videa byl teplotní rozdíl alespoň 45 stupňů celsia a to se povedlo. Jestli budeme pokračovat podobnou logikou, tak v létě asi pojedem se sněžnicema do Laponska. První demontáží to ale samozřejmě nekončí, náš dvoučlenný štáb je totiž dost sehraný a už v pátek odjíždíme filmovat do zahraničí.
Chceš skateboarding dekonstruovat jako Derrida text?
V duchu Derridovy myšlenky vidím skateboarding jako text, který může nabývat právě tolika významů, kolikrát je čten. Jakožto text nemá žádný konečný význam a to je základním krokem k jeho dekonstrukci.
Je horší kalba na ostrově/v džungli nebo ve Vagónu? Nedávno jsi mezi tím hledal jistý paralely…
Rozhodně záleží na faktoru pařby a taky na tom, jaké si dopředu stanovíte pravidla. V návaznosti na to je taky celkem důležité, jestli ty pravidla dodržíte nebo ne. Třeba když si před návštěvou Vagónu řeknu „dneska nebudu pít panáky“, dodržím to leda v případě, že jsem před tím už panáky pil v Rybě. V Indonésii se ale podobnými pravidly řídím, protže můj zrak i život jsou mi milé. Na druhou stranu, když si ale poslechnete příběh pašeráka alkoholu o strastiplné cestě kokosové kořalky v kanystru na benzín džunglí a dozvíte se, kolik policajtů musel podplatit, abyste si s ním mohl přihnout, je těžké odmítnout. Kultura pití je také velice zajímavá. Třeba na Sumbě se místní kořalka často podává z igelitových pytlíků a to má styl. Pije se to brčkem nebo rovnou z pytlíku. Ve Vagónu sice dostanete panáka do skleničky, ale zase u toho musíte poslouchat Bona Joviho. Velký plus má Vagón za to, že riziko výzvy na mačetový souboj je opravdu malé. To na Sumbě nikdy úplně vyloučit nejde. Ve Vagónu se mě taky nikdy transvestita neptal, jestli s ním nechci jít na záchod. Když to zrekapituluji, vidím to na remízu, ale jen kvůli tomu Bonu Jovimu.
Máš křiváka?
Jasně, že mám. Před mnoha lety jsem se jednou poflakovali Plzni okolo nádraží a v jednu chvíli jsem ucítil vůni naftalínu a plesnivých hadrů, která mě neomylně dovedla až do jednoho second handu. Křiváka jsem viděl už z dálky a hned jsem věděl, že ho potřebuju. Už tenkrát vypadal jako by byl nošený aspoň třemi veksláky. To mě ale neodradilo a navíc cena 250 Kč byla hodně příznivá. I tak mi ale zbylo jen 8 korun, když jsem ho zaplatil. Nosil jsem ho pořád a byla to opravdu velká frajeřina. Několikrát mi taky zachránil kůži při downhillu. Třeba po sjezdu Svaté hory v Příbrami jsem dokonce musel záplatovat lokte.
A proč skejtuješ?
Slyšim hlasy, kteý mi říkají, že musim skejtovat. Mám to ale naprosto pod kontrolou a můžu s tím kdykoliv přestat.
Vejceho demontáž skateboardingu from Lógr on Vimeo.
Pro HD kvalitu klikejte sem
