Molitan v botách, kalhoty ke kolenům, THPS a zlomený hokejky. Vzpomínáte?
Jak se pozná, že jsi začal skejtovat v letech 2000 – 2004? Nedávno jsme s kámošema nostalgicky vzpomínali na to, jak vypadal skateboarding v době našich začátků, píše Kuba Novotný. Věci, který nám přišli cool, jsou dneska považovaný za bizár. A je otázkou, jestli je během příštích deseti let někdo vytáhne a udělá z nich retro, o který bude zájem. Zatim to ale vypadá, že Osiris D3 nebo barevná klíčenka pověšená na kalhotech zůstávaj zakonzervovaný v dějinách – v jedný poměrně krátký, ale pro řadu skaterů formativní éře.
Psaní tohodle článku nepředcházel žádnej rozsáhlej výzkum. Vycházim z toho, co si pamatuju, celkem záměrně. Těšim se, až mi někdo napíše do komentářů, že skejtům zaskládanejm do sebe nikdy neříkali „parkáče“, ale co já vim, třeba „zeď nářku“. V tom je kouzlo tý doby. I když už jsme se pomalu seznamovali s internetem, kurevsky drahý a ještě kurevštěji pomalý připojení přes pevnou linku ti sotva umožňovalo zjistit všechny informace, který tě kolem skejtu zajímaly. A tak sis sám vymejšlel názvy triků a způsoby, jak opravit zlomenej skejt. Tak vznikaly lokální specifika. Tohle je Tábor 2000 – 2004 podle Kuby Novotnýho, jak to bylo u vás?
1. Začal jsi jezdit kvůli THPS.
Pod vlivem videoher asi začínaj se skejtem děti i dneska. THPS se ale ještě nesnažilo bejt moc realistický, takže do doby, než jsi poprvé stoupnul na skejt jsi mohl věřit tomu, že můžes olliečkem přeskočit třípatrovej barák a odjet to v nosemanualu.
2. Svůj první zlomenej skejt jsi spravil pomocí hokejek.
V době, kdy stál Zorlac na krámě 1690 ká, vystřídalo desku často několik lidí po sobě. Lopaty nabývaly bizarních tvarů, než zmizely úplně. A když jsi polomil? Většinou se našel typ, kterej se definitivně zřekl svý hokejový minulosti a svoji pěknou bauerkou rozřezal na několik kusů, jenom aby mohl dva kusy skejtu spojit dohromady. A celkem to fungovalo. Boardslide jsi na tom sice kvůli vyčnívajícím šroubům neudělal, ale „shove-it flip body varial“ , ideálně s batohem na zádech, jsi mohl drtit dál. A když jsi to pak dělal na o půl kilo lehčím skejtu, byl jsi králem popu.
3. Nehrál jsi game of skate, ale přeskakoval jsi „parkáče“
Game of skate se v týhle době říkalo spíš „na fotra“, ale tahle hra nebyla zdaleka tako populární jako dneska pod vlivem BATB. Když tě zrovna nebavilo jezdit překážky, většinou jsi hrotil ollie přes desky zasazený do sebe, tzv. „parkáče“.
4. Skatepark pro tebe znamenal bank-centrál-rádius
Nikdy tě moc nenapadlo, že by se ve skateparku mohlo dát jezdit dokola. Tvůj lokální plecháč, ve kterym během horkejch letních zalejzaly překážky hluboko do asfaltu, umožňoval jen hodně konzervativní ježdění tam a zpátky. Youngsters, nesmějte se mi, když v novým betonovým superparku předvádim podobnej styl ježdění. Starýho psa novým kousků nenaučíš.
5. Nosil jsi flexfitku, klíčenku a látkovej pásek, kterej ti visel ke kolenům
Klíčenka bylo asi nejlevnější zboží, který zkraje třetího tisíciletí skateshopy nabízely. Taky je to docela zbytečná věc, ale když na tom byl nápis Meatfly nebo Airwalk, bylo to zkrátka cool a navíc ti i tvůj dost limitovanej budget umožňoval jednu pořídit. V kombinaci s páskem, jehož konec se ti houpal u kolen a červenou flexfitkou zaraženou hluboko do čela jsi si mohl do plechovýho lokál parku vykračovat jako knížepán.
6. Znal jsi týpka, co si dával pod jazyk molitan
Jasně, pod jazyk si můžete dát leccos, třeba tripa, ale teď mám na mysli jazyk od bot. V době, kdy byl Zímen ještě premiérem, víceméně platilo, že čím větší boty jsi měl, tím větší jsi byl haur. A pokud jsi si nemohl dovolit Dýsýčka, co vypadaly jak krajíc chleba, musel jsi svý míň nápadný tenisky doladit aspoň tim molitanem.
7. Dělil jsi skatery na hip-hopery a pankáče
Tohle dělení mám tak nějak zažitý do dneška, i když v aktuální vyhipstřený éře těžko odpovídá realitě. Tehdy to bylo ale celkem jasně nalajnovaný. Pankáč měl tričko Dead Kennedys, dělal bonelessy a lítal v rádiusu. Hoper měl rifle širší než nasrávačky alternativních biomatek, celej den zkoušel dělal bs tailslide a vypadat u toho jak Tom Penny.
8. Měl jsi Flip Sorry a Sk8 is Gr8 na kazetě
V našem malým městě fungoval skateshop, kde půjčovali kazety. Když jsi vysockoval doma nějaký drobný, došel sis půjčit tam Flip Sorry a pak si na něj koukal pětkrát po sobě. Záhy na to přišla revoluce v podobě DVDček a deštivý dny začal zpestřovat i videoobčasník Sk8 is Gr8, vycházející jako příloha Boardu.
9. Tvůj vzor byl určitě Petr Horvát a možná Ondra Mihalo
Petr Horvát je možná dodneška nejznámnější českej street skater, i když o sobě v posledních pár letech nedává moc vědět. V týhle době ale dostával pravidelně prostor v evropskejch skejtovejch videích a jeho ladnej styl obdivovali úplně všichni. Kdo jezdil začátkem tisíciletí na lokální závody, možná si pamatuje jméno Ondra Mihalo. Tenhle člověk se vždycky postaral o skvělou podívanou a jeho finálový jízdy zaručovaly neuvěřitelnej hajp. Teda v době, kdy se tomu ještě neříkalo hajp.
10. Zažil jsi Summercamp v Prachaticích
Dovedete si představit, že do malýho městečka v českým pohraničí zavítaj takový stars jako Tom Penny? Osobně jsem to teda nezažil, storku jak ve čtyřiceti stupních, v kulichu a v bundě, flipoval metr nad kopingem prachatický minirampy znám jen z vyprávění starších kámošů. Pamatuju si ale celkem živě dobu, kdy byl Summer camp mezi skaterama všeobecně známej pojem. Sám jsem někdy v roce 2005 viděl v Prachaticích evropskej DC team a Miltona Martineze a musim říct, že to byl nezapomenutelnej zážitek.
