Sebetvor: V papíru je síla
Právě vychází páté číslo plzeňského zinu Sebetvor. DIY, stříhání a lepení, kapely, vegan recepty, povídky a ilustrace. Na pár otázek jsme se zeptali hlavního sebetvora Michala Kencra.
Co si představit pod slovem Sebetvor?
Časák, kterej už má pět čísel a pokaždé se na jeho tvorbě podílí další a další lidé. Sebetvor (tady už s malým „s“) je pro mě ale každý, kdo se na sobě snaží pracovat a každým dnem se sebetvoří a přetvořuje na stále dokonalejší a lepší bytost. Kéž by byl každý sebetvorem. O jméně se dlouho přemýšlelo a původně měl být název Samospoušť (významově tak, že je to spoušť – bordel, který se ti doma utvoří samovolně, bez tvého přičinění, ale pak si se mnou dal schůzku Honza Šinko a vypadl z něj název Sebetvor, který se mi zamlouval více.
Kdo všechno se na zinu podílí?
Na zinu se podílí dost různých lidí z mého okolí. Když vím, že dělají něco zajímavého a jejich příspěvek by se mi v zinu líbil, tak je prostě oslovím. Nějaký základ si dám sám, ale kdyby to měly být jen moje věci, tak to asi ven nepošlu. Hlavně musím vyzdvihnout pomoc Klárky Nůžky, která mi od prvního čísla dělá přední stranu, pomáhá mi se skenováním (jinak taky Markét a Bára), s převodem do PDF a přípravou pro tisk – já jsem na to levej – kopíroval bych stranu po straně.
Co bylo impulsem začít dělat zin?
Impuls byl takovej klasickej – to když člověk na střední projel pár čísel Hluboké Orby. S kámošem Karlem Polívkou, co mě zasvětil do spousty různých odnoží HC a punku a taky právě do papírových zinů, jsme se pokoušeli dělat „punkovej zine“ s názvem 14ti deník prdel. Chvíli jsem v tom pak pokračoval sám na netu, psal jsem reporty z akcí, recenze alb a zveřejňoval nějaký fotky z koncertů – všechno jsem pak smazal, přišlo mi to hloupý.
Impulsem, abych udělal první číslo SBTVR byla nějaká zbytková touha z mládí, kdy se to úplně nepovedlo. Pak tu byla tuna dalších zinů, které jsem za ta léta nasbíral a obdivoval (How can limo kid kill your dreams?, Revenge of the nerds, Chyba, Hlučál, Garfweek, aj…). Nakonec asi tím nejdůležitějším aspektem byla podpora booking grupy Místní Borci. V té době jsme začínali dělat společně koncerty, a tak jsem chtěl, aby v tom zinu byly hlavně rozhovory s kapelama, co se maj v nejbližší době ukázat v našem městě a taky nějaký info o lokálních kapelách. Prostě takovej místní zin, ale to úplně nefungovalo, Místní pórci nejevili moc zájem a nedělali lautr nic.
Vizuálně mi zin připomíná grafiku kapel jako Indian Summer nebo třeba Fall of Efrafa, je to náhoda?
Řekl bych, že to náhoda je – ta podobnost mi nepřijde zas tak velká. Záměr to absolutně nebyl, i když ty kapely včetně jejich grafik mám moc rád. Nad vizuálem jsem nijak moc nepřemýšlel, jsem prostě takový ruční patlal a na kompu mě to neba. Nemám na to čas ani trpělivost a hlavně ne vlohy, ale k téhle stříhací a lepící arteterapii tíhnu už od mala. Chtěl jsem jenom udělat nějakou normálně vypadající grafiku, která bude dost prasácká a budu s tím spoko, což jsem už od jedničky víceméně byl.
Kolik času ti zabere vytvořit jedno číslo?
První čísla byla rychlá, to záleží asi fakt jen na nadšení a taky na míře volnýho času. Když jsem dělal první čísla, tak jsem byl asi na pracáku nebo jsem se prostě nějak flákal. Myslím, že se to dá stihnout během měsíce a to i s čekací dobou na rozhovory. Musím říct, že práce na čísle pět už moc rychlý nebyly, to jsem byl na sebe akorát tak nasranej, že se to furt vleče, k tomu práce na HPP, pak nechuť ke všemu, depky a tak. Prostě ten materiál trochu kvasil a moje nervy pak už taky…
Je o zin zájem? Máš od lidí nějakou odezvu?
Zájem docela je, u prvního čísla mě to potěšilo, skoro až vyrazilo dech! Dělal jsem náklad 50 ks a během chvíle to bylo pryč. Další čísla se pohybovala v nákladech 100-135 ks a to mi vždy pár kusů zůstalo. Malá odezva je, hlavně od kámošů, i když si po každým dalším novým čísle říkám, že na další už nemam sílu ani nápady a vlastně nechápu, že to ještě někoho zajímá. Sem tam to ale někdo pochváli a to zahřeje!
Sleduješ podobné ziny? Doporučil bys nějaké?
Sledoval jsem, teď už ale můj zájem o vše, co jsem měl rád dřív, upadá. Ze spřízněných časáků od nás ze západu bych doporučil RawZine, Kawakamiho Rýže, Black block dog a pak Kazimír z Jablonce.
Sebetvor se hodně věnuje veganství, DIY přístupu a etice. Myslíš, že ziny mají sílu ovlivnit lidi?
Ziny asi nikoho nezmění, protože je čtou jen ty divný lidi kolem hc/punku. Ale když už se k nim zázrakem dostane nějaká mladá krev, tak maj minimálně tu sílu, že si člověk přečte něco „abnormálního“ a bude ho to srát, nahlodávat, možná bavit, inspirovat, a třeba o tom řekne i někomu dalšímu.
Jaká je budoucnost Sebetvora?
Budoucnost Sebetvora je křehká a nejistá, jako budoucnost nás samých. Když jsem dělal na SBTVR5, myslel jsem, že to bude číslo poslední a že mě to už fakt nebaví, ale to je blbost – je to docela hlína dělat časák. A když to pak někdo pochválí nebo řekne, že ho nějaká část aspoň trochu zasáhla, tak to je fajn pocit a člověk má chuť pokračovat. Krásný je to, když do ruky vezmu nějaký starší číslo a projedu si ho zpětně po dvou letech – papírový ziny maj prostě sílu – jsou to deníky – jsou to vzpomínky. V knihovně časák vyhrabeš, ale když si budeš chtít dohledat něco na netu, tak už to tam být nemusí – zin je jistota!
Pokud máš i ty něco, o co by ses rád/a poděli/a v SBTVR6, pošli to na mail: sebetvor@gmail.com.
Mějte se tak, jak si zasloužíte!
Starší čísla Sebetvoru najdete tady.
