Caroline Dynybil: Nebýt stereotypů bylo by i skejťačkám líp

Kanál / 21.07.2014 / Autor: Křivák

Proč jsi začala jezdit? Co tě na skejtu přitahovalo?

Mně bylo tenkrát 16 a ráda jsem nosila skejtový hadry a chodila kalit. Dřív jsem závodně jezdila na lyžích a hrála tenis, v těch 16 jsem zrovna nedělala žádný sport, a tak jsem si řekla, že to je docela sranda, že to zkusím. No a během pár týdnů jsem byla totální závislák. Ani nevim, co mě na tom skejtu bavi, furt mam nějaký zranění, ale přestat prostě nechci.

 

Setkala ses někdy s posmíváním, ať ve skateparku na streetu, kvůli tomu, že seš holka?

Já vůbec, slyšela jsem storky od jiných holek, co dostaly na hlavu bramborou nebo cibulí, nebo do konce po kamarádce (Sabrina Göggel, Cheers Skateboards) i jednou nějaký skejťáci s nevyrovnaným egem plivli. V mým případě jsem spíš já byla vostrá na nějaký prcky na koloběžkách. Ale kluci ke mně byli vždycky hodní, chtěj si pokecat, podpořit nebo tak. Maximální kritiku, co jsem zažila, bylo, že mi kámoš řekl, ať už konečně přestanu padat.

Jak jsi reagovala na prohlášení Nyjaha Hustona, že skateboarding není pro holky ve velkým interview pro Thrasher? (pro kontext si můžete tady přečíst komentář Anthonyho Pappalarda na Jenkemu) 

Musím upřímně říct, že takovýhle věci sleduju jako společenský cirkus. Nejsem typ, kterýho můžeš zařadit. Dělám si svoje, zkrátka si hraju se vším. Osobní názor na tenhle skandálek? Nyjah by si měl dávat bacha na hubu, protože jeho výroky mají váhu a následky. Na druhou stranu je to prostě skejťák a ti většinou nemají stigma političnosti, ani nebývají velkými řečníky, takže mu to nemůžu zazlívat. Samozřejmě mě ale velmi potěšilo, že díky jeho statementu holky, co jezdí, měly dobrou příležitost vyjádřit vlastní názor a reagovat. Nebýt jména Nyjah Huston a menšího skandálu, tak by holky tolik pozornosti nedostaly. Kamarádka provozuje tyhle stránky a má v Berlíně hiphopovej label – i rapperky, co u ní vydávají, se do týhle diskuze vkládají. Poukázat na to, že to není nějaká náhoda, že je na skejtu oproti klukům tak málo holek. Dělaj to dobře! Je fakt, že nebýt všech nebýt všech těch společenských stereotypů o určitých rolích, který mají lidi naplňovat podle pohlaví, tak se máme všichni líp!

 

Co to bylo za akci – Suck My Trucks – a jak ses dostala do poroty?

Suck My Trucks je čistě holčičí závod, který dala do kupy moje známá Iwo. Je to super akce, už to funguje asi čtvrtým rokem. Do berlínský Skatehalle dorazí asi 30 holek z celýho světa. Jede se vertka, street i bowl. Den před závodem všichni jedou busem ze spotu na spot, o pivka je postaráno a o grilovačku taky. Den závodu to samé, vegan BBQ a after party jsou jasný. No a jelikož jsem si na Far´n´High v Paříži stihla opět natrhnout vazy v kotníku, nemohla jsem závodit. Řekla jsem Iwo, že ale stejnak chci být součástí akce a nějak podpořit, jak bude potřeba. A tak jsem skončila v porotě. Bylo to super.

Na závodech jezdí holky i kluci v oddělenejch disciplínách, je to podle tebe dobře?

Jelikož se skateboarding na závodech jede jako sportovní a ne kulturní disciplína, tak si myslím, že je to dobře. Ve všech sportech se to tak dělá – teda alespoň mě nenapadá žádný, kde by to tak nebylo. Ale mně osobně nevadí jezdit s klukama.

 

Ve videích Zero měly třeba Elissa Steamer nebo Marisa del Santo part jako všichni ostatní z týmu a do celýho videa to skvěle sedlo…

S tím souhlasím, samozřejmě že oba party patří k mým oblíbeným. Jen ať toho je víc, ale mám takový pocit, že holčičí skateboarding má tak trochu svoje vlastní pravidla. Přece jen skateboarding není jen nějaký sport, ale má k sobě těsně přivázanou kulturu a životní styl. Většina holek, co na skejtu znám, jsou hrozně zajímavý, ale taky možná tak trochu praštěný. Dělaj to pro sebe a ne kvůli nějakým sponzorům nebo nutkání si něco dokázat, tak možná proto tolik těch holčičích partů ještě nevzniklo.

Čeho chceš na skejtu dosáhnout ty? Co pro tebe skateboarding znamená?

Asi mi jde tak nějak o to každý rok dát do kupy pár záběrů a nafotit pár dobrých fotek. Už ani nechodím jezdit, když nejde rovnou o focení nebo o přípravu na závody. Miluju skateboarding, ale dělám toho hodně, takže všechno je už takový „funkční“. Ale samozřejmě mě to taky baví. Neexistuje větší prdel, než jet na pár dní někam a nedělat nic jinýho než od rána do rána jezdit ze spotu na spot, všude točit, pít pivka a zažít všechny ty pitomý, šílený storky. Skateboarding je prostě o tom být magorem. Pocit na desce, projet se, proletět se, hecovat se s kámošema, všechny ty srandičky, o tom to je. Baví mě to taky, protože má blízko k umění. To je pro mě momentálně všechno – zabývat se kreativním procesem se vším všudy, momentálně je pro mě umění něco jako ekvivalent k životu, k celý tý filozofii a teorii, kterou nasbíráme. Proces se nadejchá životem v barvě, ve formě, v pohybu, v motivaci použít ten instrument, využít ty blueprinty, ze kterých se skládá vesmír. Umění je pro mě přístup. A skateboarding je rozhodně důležitou součástí tohodle přístupu.