Polejváme se pivem a posloucháme freejazz II.
Přes léto se mi doma nakupilo tolik nových lokálních kazet. Než si je v tomhle nepravidelném sloupku odbudeme, bude se psát rok 2017. Pro jistotu se tedy nejdřív podíváme na materiál, co jsem nashromáždil ještě před létem a žádá si cestu na pranýř, píše Jakub Ďuraško v druhém dílu nepravidelné kazetové rubriky Polejváme se pivem a posloucháme freejazz.
Autor sloupku při Svěcení nové varny na křtu Křiváka. Foto: Honza Zima
Split Sebestřet a Nezapomeň si kapely vydaly samonákladem. Brutální obal – postava, co vypadá jak maska Michala Kocába z Pražskýho Výběru, trhá hlavu druhýmu týpkovi. Ilustrace dává jasně tušit, o co tady půjde. Crust. Tohle splitko je poctivej punkovej release – rozkladací obal dlouhej jak hajzlpapír s textama přeloženýma do angličtiny, k tomu ještě dvě nálepky, sotva se pak do obalu vejde kazeta, ale to je jedno, protože takovejhle crustovej kolovrátek se z magiče stejně nikdy nevyndává, nebo jo? Na straně A je Sebestřet, na týhle kapele je největší zajímavostí, že tam hraje PEKLO, kterej taky hraje v kapele Prodavač a zároveň je levák! Nechám širší crustovou komunitu rozhodnout o tom, jestli je to takhle v pořádku. Sebestřet je totální stadionovej crust, texty proti církvi a bezpráví páchaným na zvířatech. V Nezapomeň se podlě mě pak sypou brambory poněkud vehementněji, není to špatný, ale je tam víc pivnice a míň stadionu.
Počin s řadovým číslem RED005 patří albu KRAIT od Freddyho Rupperta. Zlatou kazetu vydali Red For Colour Blind a najdete na ní bohatou porci docela syrovýho musique concrète, divnýho dronu a trochu techna. Freddy je hudebník z Los Angeles, co se usadil v Praze a po hodně dlouhý pauze (předtím měl projekt Former Ghosts) se vrátil zpátky k hudbě. Nicméně jeho aktuální počiny jsou dost odlišný od jeho starší tvorby a jsou super. Předchozí dvě kazety vyšly na NNA tapes a jsou oproti Krait trochu víc rozevlátý a improvizovaný. Krait je trochu striktnější, což už dává najevo i estetika alba. Na coveru jsou dva oldschool wrestleři (jeden se druhými pokouší urvat hlavu, tak to bude asi theme song tohodle sloupku). Všechno písmo je vyvedený tím armádním fontem, kterej v devedesátejch letech používali všechny militinantí straight edge kapely, co měly v názvu “Earth”. Trošku matoucí je, že na straně A i B je stejná nálepka hada. Takže, když si budu chtít pustit svůj oblíbenej kousek ze strany A nebo B (teď už nevim), tak udělám co? Nevim, dál.
Fakt brutální nahrávka vyšla na Malaria Records a je to slušnej trip do minulosti. Jedná se o split Mir a Speed Noise Hell. SNH je šílená kapela z Japonska, co tu letos jela česko-slovenský turné. SNH hrají destruktivní a superchaotickej punk. Z nahrávek mě to tolik nebaví, ale naživo to byl jeden z nejvíc koncertů, co jsem letos viděl. Proč píšu o návratu do minulosti – hlavně kvůli kapele MIR, což je nová parta Luďka Broučka. A teď když si budete chtít vzpomenout, kdy jste Broučka naposledy viděli někde hrát, tak zjistíte, že jste tou dobou pravděpodobně ještě chodili do školky. Takže to asi nešlo, co? Nicméně, basista legendární noise-rockové kapely Wollongong se vrací zpátky na scénu a hraje muziku, kterou tu fakt podle mě nikdo nedělá minimálně od doby, kdy vyšla kompilace Zwei Kessel Buntes. Fakt surovej, ale hodně pomalej a záludnej noise-rock. Hodně mi to připomíná třeba Blank nebo Squall. Super! Tahle nahrávka by snad někdy měla vyjít i na vinylu. Což byl i původní záměr. Ještě před tím, než se ucpala celá Loděnice na dva roky dopředu, aby si všichni bigbeatová tatíci světa mohli koupit všechny desky Led Zeppelin v nový další remasterovaný edici. Mně osobně spíš zajímá, kdy uvidim MIR na pódiu.
Poslední věc je album vV od Lanuk. Tahle věc vyšla na labelu Baba Vanga, což je pro mě naprosto top label, kterej věnuje maximální pozornost vizuální podobě svých kazet. Jde to ruku v ruce s hudebníma stylama, který vydávají. V případě Lanuk, budapešťského solísty, se jedná o trochu ostřejší směs IDM, glitch a podobně. Není to špatný. Většina jejich ostatních věci se zaměruje na experimentální elektroniku, drone a přidružený žánry z východní Evropy a většinou je to všechno super. Lanuk vyšlo s božím, černobílým obalem od Jezafa Tušana. vV je trošku starší release (2014), pokud na něj ale někde narazíte, tak ho berte!
