Maťo Kardelis byl jeden z prvních slovenskejch skejtrů, kteří popularizovali velký čtyřky na Slavíně. Na jednom z „indie“ videí Zlá doba 2 tam třeba udělal nollie frontside 360. Taky si ještě pamatuju, jak v sestřihu z mistráku na Štváně (rok nevim) vrátil switch backside double flip z tehdejšího setu tři a tři. Za x let na skejtu měl nespočet fotek v časopisech a záběrů ve videích, časem ho to ale táhlo taky ke stříhání, točení a vizuálním efektům. Vypracoval se tak, že je podepsanej pod posledním dílem série Smrtonosná past nebo v titulcích artovýho Snowpiercera jihokorejskýho režiséra Joon-ho Bonga. Bez skateboardingu ale pořád nedokáže žít, ve switch backsidu přes velkou bariéru na Stalinu ho můžete vídat i teď. Zimy tráví na barcelonský Macbě, léto zas přes den s pražským mramorem a po nocích před obrazovkou počítače – tak jak to bylo vždycky.
S kým jsi před zimou zdrhl do Barcelony?
Byli jsme s Romanem Lišivkou, Kubem Krížem a Markem Zápražným, který odjel po dvou měsících, my si to ještě o jeden protáhli. Mám ale pocit, že jsme tam žili snad půl roku. Je to rozdíl, když každý den prozkoumáváš jinou část města anebo spoty za městem – konečně si můžu říct, že mám v hlavě takovou svou mapu Barcelony, a to jsem tam byl poprvé už v roce 2001.
Ke konci jste měli nějaký existenční a postaral se o vás Tom Penny…
Měli jsme rezervovaný jeden byt. Zaplatili jsme asi 300 euro rezervaci, protože nás tlačil čas. Docela jsme byli v šoku, když jsme přišli na místo. Chtěli jsme od majtelky něco zpátky – to, co jsme viděli, neodpovídalo inzerátu. K žádném kompromisu nedošlo, tak jsme zrušili rezervaci ještě před tím, než jsme tam měli začít bydlet. Ženská okamžitě přestala zvedat telefon, odepisovat na mejl a sms. Takže jsme byli hned o 300 euro lehčí. Čas běžel a my nenašli nic, tak jsme zavolali Pennyho frajerce s prosbou o pomoc, pozn. „critical situation“. Roman je už znal, bydlel před tím u kameramana Thomase Winkla. Naštěstí nám pomohli, za to jim patří velké big up! Dobrý lidí je třeba si vážit. Takže už to važ!
Jakej byl váš denní režim? „Eat, drink, smoke, sleep, goskate, repeat“, jak říká Penny ve skejtovým lookbooku The Mag.?
Náš režim byl velmi fresh a zdravý. Musím říct, že jsme vždycky vstávali brzo, abychom stihli nakoupit na trhy. Každý den smoothie, čerstvá zelenina, avokádo, ananas a sem tam nějaká ryba od šéfkuchaře Romana nebo Marka. Chlapci se naučili, jak to v životě chodí a hodně vypilovali kulinářské skillz. Po obědě playa a potom skejt. Musím říct, že jsem za tři měsíce nebyl ani jednou nemocný, ale jak jsem se vrátil do Prahy, hned jsem dostal angínu.
Jak je to v Barceloně teď se skateboardingem? Fízlové po městě rozdávají pokuty nebo se to zklidnilo?
Barcelonu musíš respektovat, je to turistické město a jezdí tam skejtovat milion lidí, takže samozřejmě že nějaká pokuta přijde. Mně policajt sebral kameru z ruky i skejt, Romanovi taky – tzn. Mínus 70 euro a skejt.
Tvoje práce se točí kolem digitální postprodukce, ať ve filmech nebo hudebních klipech…
Dlouho jsem dělal animování (motion graphics) ve videoklipech převážně pro česko-slovenskou hiphopovou scénu – pro PSH Vim já, Turistu od Vece nebo Wichovo Ledový ostří – s jediným režisérem, který se potom úplně zbláznil. Pak jsem přešel k filmu, což byla velmi dobrá zkušenost, ale je to hodně práce. Nezdá se to, ale někdy děláš na třívteřinovém záběru i týden. A teď zas hodně dělám animace.
Seš podepsanej pod post-apokalyptickým filmem Snowpiercer, jak ses k tomu dostal?
To jsem dělal v největším postprodukčním studiu v republice. Režisér byl posedlý dokonalostí, protože to byl jeho první film pro Hollywood, ale bohužel neměl páru o výrobě VFX, a tak vznikalo hodně zbytečných nedorozumění Ve studiích po světě byly problémy, protože se to časově natahovalo. Zbytečné dusno a stres – to nechceš. Tenhle projekt byl prostě špatný od začátku: hodně zrnité a tmavé záběry.
Kterej z dílů Smrtonostný pasti máš nejradši?
Samozřejmě jedničku, ale v každém se najde dobrá scénka.
Jak kombinuješ skateboarding s prací?
Teď jsem na volný noze, takže dělám ze svého studia. Nemám časový harmonogram, občas dělám přes noc a přes den jezdím.
Co si myslíš o současný nezávislý tvorbě skejt videí jako Static IV v porovnání s velkejma projektama?
Je fajn, že takové věci vznikají. Pro mě je rozhodně profil s nejlepší atmosférou, songem i editem, co kdy vznikl – John Igei ve Static II. Na to se můžu dívat pořád dokola.
Trash clips vol.01 from siledrak on Vimeo.
Kdysi jsi taky točil delší videa s Žer hovno crew a teď dáváš na internet krátký klipy… Jak podle tebe síť ovlivnila skateboarding?
Dělám hodně svoji tvorbu, hlavně s kámošema, se kterými jezdím a známe se ještě ze Slovenska, z dob Žer hovno. Je to Roman, Marek Zápražný, Kubo Krížo a teď všichni fellaz ze Stalina. Internet skejt ovlivnil, ale ovlivnil spíš lidi jako takové – nekupují si tištěné magazíny jako před tím, protože jim to přijde zbytečné, když se můžou kouknout na webu. Přitom, když máš doma časák a přijde návštěva, vždycky ráda nahlédne. Na hajzlu místo časáku frčí mobily, pak dojde hajzlák a se smartphonem si prdel nevytřeš.
Fotky: Kubo Krížo // Můžete sledovat Maťa aka Silderaka na FB nebo ještě taky tady