Tomáš Vyhnánek: Deník RTF otevírá 36. komnatu Strahova
Rakev Tvýho Fotra, River Teče Fofrem, Road to the Future – písmena videodeníčku RTF měnila svůj význam podle toho, co se dělo, ať to byly povodně nebo nějaká scénka z filmu. Strahovskej patriot a manuálovej mág Tomáš Vyhnánek píše svůj příběh už 19 let a za tu dobu ho šířil samizdatem mezi kámoše na VHSkách, cédéčkách, fleškách nebo teď prostřednictvím sociálních sítí. Specifickým humorem se nebál karikovat lidi ze scény, to co se mu stalo při natáčení Praha videí společně s Davidem Chvátalem nebo jenom tak honilo hlavou. RTF nebylo jen osobní zpověď jednoho skejťáka, ale především jedinečnej dokument doby – éry, která v rytmu pouličních beatů Wu-Tang Clanu a pomocí „brka fatality“ formovala českej skateboarding – a Křivákovi bylo ctí, že si Tomáš udělal čas, aby mu o tom všem povyprávěl.
Král Strahova. Foto: David Chvátal
Ty tři písmena za léta dostala různejch významů, co se pod nimi skrývalo původně?
Road To the Future – bylo IN dávat anglický názvy, potom už byly jen český.
Proč jsi s tím začínal?
Nejdřív byl skateboarding, pak parta kámošů kolem Strahova, potom kamera jak dar z nebe a pak už to šlo samo. Natáčet a stříhat videa mě hlavně strašně bavilo a baví doteď. První RTF bylo o skejtování, do těch dalších dílů už přibejvaly i věci kolem.
Říct o RTF, že to byly odstřižky z Prahy, by bylo přece jenom trochu nepřesný, ale všechno se to odehrávalo v jedný pro českej skateboarding éře důležitý. Jak jsi stíhal dělat souběžně na Prahách a po nocích si doma lepit deníček?
Na začátku jsem v letech 95-96 udělal 3 díly RTF stříhaný přes dvě videa. Pak jsem se s Béďou (pozn. Křiváka – Pavel Beran) dohodnul, že natočíme Prahu a od RTF jsem si dal pauzu. V Prahách jsme pak pokračovali s Davidem Chvátalem. Ten začal první Prahu stříhat na kompu a já čuměl jak tele, že se to na kompu dá krásně skládat za sebe, ne jako skrz ty videa. Během dvou let jsem si taky pořídil počítač na stříhání, a jelikož se objevil formát miniDV, nebyl to už takovej voser nahrávat z kazet do počítače a nějak si to sestříhat. I proto jsem se vrátil k RTF blbostem. David stejně ty Prahy stříhal skoro celý sám, takže já na svoje věci měl času dost. Jasně – trochu mu vadilo, že „exkluzivní“ záběry používám i jinde (mně by to asi vadilo taky), ale na druhou stranu věděl, že RTF vidí jen pár známejch kolem mě a tím pádem to není až tak velká konkurence. Navíc v RTF bylo spoustu scének, který by mimo někdo mimo mý kámoš těžko pochopil.
RTF: Fuck Off Security Vyšehrad from Lógr on Vimeo.
Jak často jsi do něj zapisoval?
Začal jsem do něj zapisovat v roce 1995, pak mezi 1999-2007 a zatím poslední díl jsem střihnul tenhle rok – dohromady to dělá 17 dílů.
A jak jsi šířil kopie mezi známejma? Šlo o takovej samizdat, kterej se dostal jenom k tomu, koho se to týkalo, ne?
Přesně tak, na VHSkách a bez internetu šlo uhlídat, aby to nikdo neviděl a já to tak i chtěl. Takže jsem udělal 1 až 2 kopie a ty jsem pustil mezi kámoše. Později, když už byly CDčka, jsem dával kopie jen lidem, co v tom videu byli.
Přehráváš si to někdy a vzpomínáš v houpacím křesle s bačkorama na nohách?
Zrovna teďka na to koukám v teplákách s bačkorama v houpacím křesle, a marně se snažím přijít na to, v kterejch letech to přesně bylo. Blbec jsem ze začátku nedával do titulku rok výroby. Jinak na to moc nekoukám. Když tě denně zavaluje minimálně 100 videí na FB, tak to ani nejde. O to je to ale lepší vidět ty starší RTF po čase.
RTF: Mám svůj svět from Lógr on Vimeo.
Zpětně mi to trochu připomíná styl Big Brotheru – přesný a nelítostný karikatury dění na scéně, který se nevyhnulo snad nikomu.
Někdy jsem tam vyjádřil svůj názor na danou věc, to je pravda, ale především to byla sranda. Jestli to někdo bral víc osobně, tak to byla jeho věc a souviselo to s velikostí ega, že se nad tím nedokázal povznést, zasmát se tomu a hodit to za hlavu. Všechno to byly moje názory zabalený legrací. Příklad: Když se někdo chová jako totální „buran“ a ty mu neřekneš, že se tak chová, ale prostříháš jeho hlas s Otíkem z Vesničko má středisková s jeho zkomoleným jménem nebo přezdívkou, názorně mu to ukážeš a trochu si do něj šťouchneš. Takhle mě to baví. Možná to toho člověka hned nasere nebo popřemejšlí, co jsem tím chtěl říct… Je to jen názor jednoho z mnoha lidí, on má přece taky svůj pohled na mě.
Ze všech scén z RTF se mi vždycky vybaví legendární předpověď počasí – reagoval jsi tím na studenou frontu z Kolumbie, která se dostala nejenom na skejtový kalby a do nosů Stalinskejch…
Neměl jsem rád, když lidi používali nos jinak než na dejchání nebo utírání nudlí při rýmě a nemám to rád doteď. Na začátku všichni říkali MY NIKDY a prej kdo to dělá, je smažka zasraná. To byl fakt. Pak se to nějak rozjelo, tak jsem na to zareagoval po svým, jak mi to jde, myslím, nejlíp. Ale doba plyne a stejně jak jsem neměl rád Němce, což mě už trochu přešlo, tak i u tohohle nejsem tak ortodoxní. Já třeba žeru brufeny na zuby, a když jednou za rok jedu na hory, tak bych bez toho brufenu na kopec taky nevyjel.
RTF: Předpověď počasí from Lógr on Vimeo.
Myslíš, že to může bejt aktuální i dnes?
Kdybych dělal předpověď teď, tak by studená fronta zasáhl nejen komplet celou Prahu, Čecha a Moravu, ale i zbytek světa. Prostě to je asi IN, tím pádem jsem OUT.
Na kterou scénu nebo part nejradši vzpomínáš ty?
To takhle nejde říct. Vzpomínám rád na všechny party z videa, protože zachycujou nějakej jinej kus mýho života. Ale kdybych měl něco vypíchnout, tak by to byly všechny věci s Petrem Cidorákem aka Prysknou. S tímhle člověkem se totiž nedalo ničemu nesmát, ten mi prodloužil život sakra o pár let.
RTF: ODB Pryskna a Brooklyn Zoo from Lógr on Vimeo.
Kdyby na Strahově zaparkoval Dr. Emmett Brown z Návratu do budoucnosti se strojem času a vzal tě do devadesátek, ty by ses tam ale zasekl a musel se zkušeností editování videí na počítači zase stříhat z kazeťáku na kazeťák jako za starejch časů, byl bys nasranej?
Ani nebyl. Právě možná naopak bych měl oproti jinejm výhodu, že už jsem si to zkusil. Ale úplně nejradši bych byl, kdybych záběry natáhnul do kompu a hned mi vylezl kompletní film, tak jak jsem si ho při střihu představoval. Renderování je totiž strašnej žrout života.
Strahovem to začalo a taky skončí… domov, celoživotní inspirace, současnej pocit svobody při downhillech – byly by RTF, kdybys žil v jiný části Prahy?
RTF by určitě bylo i v jinejch rajónech. Strahov pro mě znamená asi to, co pro Žižkováka Žižkov, pro Smíchováka Smíchov nebo Vinohraďáka Vinohrady. Je to můj hometown, i když adresu mám na Smíchově, takže jsem polohou JZ svah strahovskýho kopce, kterej pro mě znamená o trochu víc. Je to místo, kde se dalo skejtovat přes celej rok i v zimě, chodit večer na Sedmičku, lézt na komíny od tunelu a osvětlovače stadionu nebo jen tak čumět na Prahu. Byl to takovej ten dětskej bunkr plnej adrenalinu, kterej díky tomu, že jsem měl kameru a spoustu skvělých kámošů kolem sebe, dal vzniknout právě videodeníčku RTF. Všem vám, co jste v něm hráli roli, patří na vždy velké díky!
RTF: Lájoš Danko a Gejza Horváth from Lógr on Vimeo.
Foto: David Chvátal, Video: Archiv RTF
